Ve dvaceti trénovala víc. Ve 47 letech se stala mistryní světa ve Spartan Race. A dnes? Běhá třikrát až čtyřikrát týdně, někdy si místo tréninku raději odpočine a posilovnu nahrazuje pohybem v přírodě. Zuzana Kocumová mi v našem rozhovoru připomněla něco, na co my rekreační běžci často zapomínáme: Nejde o to trénovat víc. Jde o to vědět proč.

📕 112 BĚŽECKÝCH TIPŮ ZDARMA!

🏃 Běhej s námi a využívej slevy na závody

Chceš běhat s komunitou Prostě běž a zároveň ušetřit na startovném? Podívej se na členské výhody a slevy na vybrané běžecké závody.

👉 ČLENSTVÍ PROSTĚ BĚŽ A SLEVY NA ZÁVODY

🎙️ Proč mistryně světa doporučuje běhat méně?

Zuzana Kocumová reprezentovala Českou republiku na olympijských hrách v Naganu 1998. Později se stala mistryní světa ve Spartan Race. V našem rozhovoru jsme si ale nepovídali jen o medailích. Zajímalo mě především, jak se mění trénink s věkem a co se od vrcholové sportovkyně můžeme naučit my, rekreační běžci.

V rozhovoru se dozvíš:

• 🏆 Jak se Zuzana ve 47 letech dostala na světový vrchol.
• 🏃 Proč dnes trénuje jinak než ve dvaceti.
• ⌚ Proč nemá smysl běhat jen kvůli kilometrům v Garminu.
• 😴 Kdy je lepší odpočívat než vyrazit na další trénink.
• 💪 Jak posiluje bez klasické posilovny.
• ❤️ Proč chce zůstat aktivní i v sedmdesáti.

🎥 Celý rozhovor se Zuzanou Kocumovou najdeš na YouTube kanálu Prostě běž.

Když se z olympioničky stane mistryně světa

Zuzanu Kocumovou znám jako sportovkyni, která se dokáže pohybovat na hranici lidských možností. Olympijské Nagano 1998, běžecké lyžování, vážné zdravotní problémy, které jí na dlouhé roky zasáhly do života, a potom návrat ke sportu v trochu jiné podobě. Tentokrát ve Spartan Race.

Překážkové závody nejsou jen o rychlém běhu. Potřebuješ sílu, koordinaci, vytrvalost i schopnost správně rozložit energii. A právě v této disciplíně dokázala Zuzana ve 47 letech získat titul mistryně světa.

Když jsem ji pozval k rozhovoru na Prostě běž, zajímalo mě, jak je možné, že člověk dokáže být tak výkonný ve věku, kdy už většina z nás přemýšlí hlavně o tom, co všechno nás bolí. Odpověď mě trochu překvapila.

1. Někdy je nejlepší trénink žádný trénink

Zuzana dnes přistupuje k regeneraci jinak než v mládí. Dříve bylo běžné jít si po závodě lehce zaběhat, aby se svaly rozhýbaly. Dnes připouští, že někdy je lepší dát tělu úplné volno.

A víš co? Myslím, že právě tohle potřebuje slyšet spousta běžců po čtyřicítce a padesátce. Znáš to. Garmin ukazuje, že jsi málo trénoval. V plánu máš sedm kilometrů. Venku prší, nohy jsou unavené, ale ty stejně vyrazíš. Protože přece nechceš mít v tréninkovém deníku prázdné políčko.

Regenerace není odměna za trénink. Je jeho součástí.

Tělo totiž není účetní kniha. Po náročném závodě může být odpočinek užitečnější než další kilometry. A s přibývajícím věkem se schopnost správně regenerovat stává jednou z nejdůležitějších součástí tréninku.

2. Každý běh musí mít svůj účel

Tohle je podle mě nejsilnější myšlenka celého rozhovoru. Zuzana říká, že než vyrazíš trénovat, měl bys vědět proč. Chceš rozvíjet vytrvalost, zlepšovat rychlost, udržovat kondici nebo si jen vyčistit hlavu? Všechno jsou to dobré důvody.

Ale pokud jdeš běhat jen proto, abys měl v hodinkách další kilometry, možná bys měl zůstat doma. Nebo se jít projít.

Čtyři dobré důvody, proč dnes vyběhnout

• Vytrvalost: pomalý běh pro rozvoj aerobní kondice.
• Rychlost: cílený tempový nebo intervalový trénink.
• Regenerace: velmi lehký pohyb, pokud je vhodný.
• Radost: běh bez sledování tempa a výkonu.

Není důležité, kolik kilometrů dnes nasbíráš. Důležité je, co ti ten běh přinese.

Tohle bych doporučil napsat si nad svůj tréninkový plán. A možná i nad Garmin. Sám totiž dobře vím, jak snadno se z užitečných tréninkových čísel může stát malá posedlost.

Není důležité, kolik kilometrů dnes nasbíráš. Důležité je, co ti ten běh přinese.

Tohle bych doporučil napsat si nad svůj tréninkový plán. A možná i nad Garmin. Sám totiž dobře vím, jak snadno se z užitečných tréninkových čísel může stát malá posedlost.

3. Posilovna není jediná cesta k síle

Zuzana mě pobavila, když začala vyprávět o svém posilování. Nemá ráda posilovny. Raději běhá přírodou, občas se přitáhne na větvi stromu, využije venkovní workoutové hřiště nebo jde lézt na skály. A když doma něco staví nebo opravuje, nevyhýbá se fyzické práci.

Samozřejmě, cílený silový trénink má svoje výhody, zejména s přibývajícím věkem. Ale Zuzana připomíná důležitou věc: síla se nebuduje jen v posilovně. Buduje se také tím, že svoje tělo pravidelně používáš.

Jak zapojit sílu do běžného dne?

• Choď po schodech místo výtahu.
• Zařazuj pravidelnou chůzi do kopce.
• Nenos každý nákup autem až ke dveřím.
• Věnuj se práci na zahradě a dalším přirozeným pohybovým aktivitám.
• Doplňuj cílené posilování podle svých možností.

Neznamená to, že každodenní pohyb plně nahradí systematický silový trénink. Připomíná nám ale, že svaly potřebujeme používat i mimo sport. Právě takové návyky mohou rozhodovat o tom, co naše tělo zvládne za dalších dvacet nebo třicet let.

Jak zapojit sílu do běžného dne?

• Choď po schodech místo výtahu.
• Zařazuj pravidelnou chůzi do kopce.
• Nenos každý nákup autem až ke dveřím.
• Věnuj se práci na zahradě a dalším přirozeným pohybovým aktivitám.
• Doplňuj cílené posilování podle svých možností.

Neznamená to, že každodenní pohyb plně nahradí systematický silový trénink. Připomíná nám ale, že svaly potřebujeme používat i mimo sport. Právě takové návyky mohou rozhodovat o tom, co naše tělo zvládne za dalších dvacet nebo třicet let.

4. Spánek není ztracený čas

Zuzana otevřeně mluvila také o problémech se spánkem a o tom, jak spolu souvisejí výživa, regenerace a trénink. To je důležité zejména pro nás, kteří už nemáme dvacet. Můžeme mít skvěle sestavený tréninkový plán, ale pokud špatně spíme, nedostatečně jíme a nedokážeme odpočívat, tělo na trénink nemusí reagovat tak, jak očekáváme.

Kondice nevzniká jen při běhu. Vzniká také mezi jednotlivými tréninky.

Proto bychom měli věnovat pozornost nejen kilometrům a tempu, ale také kvalitě spánku, dostatečnému příjmu energie a tomu, jak se skutečně cítíme.

5. Co bude v sedmdesáti?

Na závěr jsem se Zuzany zeptal, jestli si dokáže představit, že bude podobně aktivní také v sedmdesáti. Její odpověď byla vlastně docela jednoduchá. Neví, co bude dál, ale ví, že se chce dál hýbat. Protože ji to baví a protože pohyb patří k jejímu životu.

To je možná nejdůležitější poselství celého rozhovoru. Nemusíš se stát mistrem světa, běžet maraton ani každý rok překonávat osobní rekord. Ale můžeš udělat něco mnohem důležitějšího: vytvořit si takový vztah k pohybu, aby tě provázel celý život.

Co si z rozhovoru odnáším já?

Je mi 55 let a pořád rád závodím. Rád sleduji čísla na Garminu, rád se zlepšuji a přiznávám, že někdy mám také problém ubrat. Rozhovor se Zuzanou mi připomněl tři jednoduché věci.

1. Každý trénink by měl mít svůj účel. Nemusíš běhat jen kvůli kilometrům.
2. Odpočinek není slabost. Je nezbytnou součástí dlouhodobého zlepšování.
3. Mysli na budoucnost. Nejdůležitější není jen to, co tvoje tělo dokáže dnes, ale co bude umět za dalších dvacet nebo třicet let.

A přesně o tom je moje filozofie SVAL JE SVOBODA. Cílem není jen dobře běhat v padesáti. Cílem je zůstat silný, pohyblivý a samostatný také v sedmdesáti, osmdesáti nebo pětaosmdesáti.

Po padesátce netrénuješ jen na příští závod. Trénuješ na to, co bude tvoje tělo umět v 85.

A co ty?

Dokážeš si někdy říct, že dnes bude lepší netrénovat? Nebo máš pořád pocit, že každý vynechaný běh je krok zpátky? Napiš mi do komentářů. Zajímá mě, jak to máš ty.

A pokud tě zajímá, jak dnes trénuje mistryně světa Zuzana Kocumová, podívej se na náš celý rozhovor na YouTube kanálu Prostě běž.

Ať ti to běhá!
Eda ❤️