Začínáme: Stydím se běhat

Začínající běžci a hlavně běžkyně mi často posílají tento typ dotazu:

“Hezký den, mohla bych se zeptat? Mám trochu problém s tím, že se stydím běžet před lidmi. Takže chodím na hřiště večer, kdy už je šero a nejsou tam kolemjdoucí. Když ale prší, tak jsou na antuce kaluže……”

Kurz zdarma: Rozběhni se z chůze za 28 dnů

Uvědom si, že to není problém techniky nebo rychlosti běhu. Je to problém sebevědomí. To máme všichni trochu nižší, když jdeme do něčeho nového, neznámého.

Pamatuj: Běhej se sebou a pro sebe.

Dnes je běhání součástí životního stylu a většina spíše ocení to, že běháš, že děláš něco pro své tělo a mysl. Může stát, že narazíš na posměváčka. Ale on je přece ten lenoch a ignorant. Takže je to jeho problém, ne Tvůj.

A že běžíš příliš pomalu? Žádný běžec se nikdy nebude smát tvému tempu, protože ví, že každá rychlost, má svůj smysl. Když míjíš pomalého běžce, nevíš, jestli už nemá v nohou dvacátý kilometr. Anebo jen vyklusává po náročném závodě. Smát se pomalému běhu může jen někdo, kdo o běhání nic neví.

Mnoho běžců a běžkyň, aby se vyhnulo zvědavým pohledům, začíná běhat za tmy. Určitě to není na škodu, pokud Ti to pomůže překonat úvodní stud. Uvidíš, že po pár měsících běhání tento problém sám zmizí.