Jana: Už nejsem obézní

Větší sebevědomí, pevnější zdraví, lepší kondice, radost ze života, elán do práce, chuť zapojit se se svými dětmi do spousty aktivit. Jana už nepochybuje, že rozhodnutí začít běhat bylo správné. Lepší než problémy zajídat.

Staň se členem běžeckého klubu Prostě běž!
Přečti si více příběhů v nové knížce 112 běžeckých tipů

obalka_112_min

Jarní lockdown. Ze dne na den jsme s manželem a dětmi zůstali doma na home office. Co teď budeme dělat, když vlastně nic nesmíme?

Změníme svoje stravovací návyky, když na to máme čas, a začneme sportovat? Jo, to není špatný nápad!

Nejdřív jsme si půjčili spinningové kolo, následně si koupili koloběžky a sem tam vyjeli na kolech nebo kolečkových bruslích.

Zatímco moje dvě kolegyně a kamarádky v jednom se navzájem hecovaly při běhání a chtěly, abych se k nim přidala, moje odpověď byla jasná: Nikdy. – Nedaly se a hecovaly mě dál. – Slevila jsem: Dobře, až zhubnu 20 kilo, tak začnu!

Myslela jsem si, že jsem stanovila nereálnou podmínku, ale najednou jsem měla dole rovných devatenáct kilo. Začala jsem se děsit a současně nahlížet do Edova plánu „Rozběhni se z chůze“. Kilogramy jsem sice shodila, i tak jsem měla pocit, že to nikdy nemůžu dát. Nikdy jsem neběhala, navíc jsem tenhle pohyb měla ve škatulce neoblíbených. Jenže slib je slib, a tak mi nakonec stejně nezbylo nic jiného než to dotáhnout do konce.

20210808_080053

A světe, div se: první dny mě sice všecko celkem bolelo, ale zároveň mi to nepřišlo tak strašné, jak jsem si původně myslela. Samozřejmě Coopera (test na 12 minut, pozn. red.) nedám, ale i kdybych měla zůstat u střídání chůze s během, není to špatné.

Osmadvacet dní uplynulo jako voda a nakonec došlo i na onoho Coopera, navíc na mé poměry, myslím, ve slušném čase.

Začala se psát moje „kariéra běžkyně“. Neustále jsem prodlužovala trasy, neustále se snažila vyladit si zdolaný čas, posouvat si laťku. Najednou jsem se dokonce já začala stávat hnacím motorem svým „spoluběhnám“.

Pevná půda pod nohama

Díky běhání a ozdravenému jídelníčku nadále ubývaly kilogramy na váze a spolu s nimi pochopitelně i centimetry na celém těle. Zvyšovalo se mi sebevědomí, zdraví, kondice, radost ze života, elán do práce, chuť zapojit se se svými dětmi do spousty aktivit.

Můj manžel začal běhat se mnou a je mojí velkou oporou. Z počátku přizpůsoboval svoje tempo tomu mému, ale postupně se začal obávat, zda mi vůbec bude stačit. Pěkný paradox.

Než jsem začala běhat, trpěla jsem obezitou a měla nějaké lehké zdravotní problémy. Ty jsem zajídala. K tomu jsem před pěti lety začala řešit postižení svého syna, v noci jsem nespala a cítila se na pokraji sil. Tehdy bylo jídlo to jediné, co jsem ze života měla. Díky běhu jsem postupně začala hledat pevnou půdu pod nohama a zkoušet se odrážet ode dna.

GarminConnect_20211028-154411

Myslím, že běh bylo přesně to, co mi nejvíce pomohlo. Je to přesně ten čas, kdy můžu uniknout od reality, vyčistit si hlavu, vyplavit ze sebe všechny problémy, vybít veškeré naštvání, které se za ten den nahromadilo, nasát do sebe všechny krásy přírody, vychutnat si naplno hudbu, kterou si běžně neposlechnu, natož v klidu.

I když si ten den třeba myslím, že jsem nepodala výkon, na který jsem zvyklá, ten pocit po doběhnutí domů je nepopsatelný. Jsem nabitá energií a mohu se plně a hlavně s úsměvem věnovat svým dětem.

Nejraději běhám s manželem, což je bohužel závislé pouze na hlídání dětí, které příliš nemáme, ale když už je, tak si to spolu vždy moc užijeme. Nejvíc nás to táhne právě do přírody. Někdy mě naopak doprovází celá rodina, manžel vezme mladšího syna na koloběžku a starší syn jede na kole vedle mě a povzbuzuje mě. Takové rodinné aktivity mám nejraději.

Za poslední rok jsem si splnila svůj sen v podobě uběhnutí půlmaratonu, a to celkem třikrát a pokaždé v lepším čase. Další plány ohledně vzdálenosti zatím nemám, neboť cítím, že půlmaraton je mým stropem. A tak se snažím spíš zlepšovat ve výsledcích na jednotlivých distancích. Už jsem si odškrtla zdolání 10 km pod hodinu, 5 km pod půl hodiny běhám už celkem běžně.