Alda: Běh se vám vyplatí

Kdo je členem facebookové skupiny „Rozběhni se z chůze“, tomu přezdívka Alda Ženich nemůže být cizí. Tvůrce bláznivých výzev, náčelník a motivátor. Pohodlným životem to dotáhl až na „tlusťocha“. Po prvním rozběhnutí to chtěl jako mnozí vzdát, teď už má za sebou splněný cíl desítky pod hodinu.

Staň se členem běžeckého klubu Prostě běž!
Přečti si více příběhů v nové knížce 112 běžeckých tipů

obalka_112_min

Již od mala jsem byl velký sportovec, nicméně na prahu čtyřicítky mě dostihl pohodlný život – válení se na gauči a nezřízené obžerství ze mě udělaly tlusťocha. Ano, nestydím se to napsat. I když jsem si objektivně už dávno neviděl na špičku bot, v mých očích stále bylo vše v pořádku. Lhal jsem si do kapsy.

Nakonec mi ty oči musela v mých šestačtyřiceti letech otevřít až vlastní máma, když mi zcela nepokrytě při jedné z návštěv vpálila, že jsem tlustá neforemná koule. Dost mě tím urazila.

Jenže když jsem si stoupl na váhu, s hrůzou jsem zjistil, že má pravdu. Sto šestnáct kilo je už vážně na pováženou. Ještě ten den jsem se rozhodl ze dne na den vše změnit. Doma jsem okamžitě vyhodil do popelnice veškeré sladkosti, a že jich nebylo zrovna málo.

a_tloustik

Tentýž den jsem si usmyslel, že začnu běhat. Na první pohled ušlechtilé rozhodnutí, na ten druhý ovšem ne úplně šťastné. Ono rozbíhat se z téhle váhy a doufat, že vše bude OK, je trochu scestné. Po pěti dnech a naběhaných dohromady 12 kilometrech jsem ráno vstával tak, že i sedmdesátiletý stařec by oproti mně byl jura. Začátek byl opravdu těžký.

Rychlost pro mě sice nikdy nebyla důležitá, ale když jsem zjistil, že se pohybuje kolem devíti minut, bylo mi do breku. I umírající šnek byl rychlejší než já!

Protože se ale nerad vzdávám, vydržel jsem a po dvou měsících to konečně spatřil i na váze: minus 8 kilo. Pro mě super výsledek.

Jenže pak přišla demotivace. Následující dva měsíce jsem se neustále potácel na jednom místě. Od 108 do 105 kilo. Bylo to jak na houpačce a váhu ne a ne dál srazit. Přiznávám, že v ten okamžik jsem se chtěl na všechno vykašlat, vážně jsem uvažoval, že to vzdám. Víceméně jsem se začal smiřovat s tím, že prostě zůstanu tlusťochem.

Trochu nové krve a optimismu do žil mi vlilo to, když jsem na Facebooku zjistil, že existují běžecké skupiny. A že jich není zrovna málo. Bohužel jsem nejprve objevil tu s názvem Běžec+ a rázem zase na chvíli spadl na zem. Podle mě by alespoň polovina z těch lidí měla být dávno na olympiádě… Zkrátka nic pro mě.

IMG_20211124_183448

Dvojí vítězství

Naštěstí jsem to nevzdal a narazil na „Rozběhni se z chůze“. Skupina přesně podle mého gusta! Stal jsem se členem a… Ano, tohle bylo přesně to, co jsem potřeboval! Skvělí lidi, bezva příspěvky a hlavně žádné urážení. Pročítal jsem si příspěvky a všechno bylo fajn, ale něco tomu přeci jen chybělo. Bylo to jen o statistikách. Trochu té šťávy a legrace přece nemůže nikomu uškodit. Prostě to okořenit a bude to fajn. Po pár suchých a nudných příspěvcích jsem si řekl, že je třeba ty lidi trochu pošťouchnout. A napadlo mě začít tvořit výzvy a ty lidi bavit. Jen tak zkusmo jsem nahodil týdenní výzvu s prostým názvem „ukaž kozy“. Rozpoutalo se hotové peklo. V žádném případě jsem nečekal takový úspěch. Zapojilo se neuvěřitelné množství běžců a běžkyň. Lidi byli vtipní a velice vynalézaví. Skupina začala výzvami žít a žádala si další a další nápady. Dosavadním vrcholem byla zatím osmačtyřicetihodinová běžecká virtuální štafeta a fenoménem a velkým symbolem naší skvělé běžecké skupiny je morče :).

Je to dvojí vítězství. Mně se daří úspěšně dál hubnout a k tomu pro skupinu vymýšlím nové a ještě lepší výzvy, které samozřejmě plním s ostatními.

Splnil jsem si zatím jen pár běžeckých snů: zaběhl jsem 5 km do 30 minut a desítku pod hodinu, pokořil jsem půlmaraton, ale i to je ve 47 letech po roce a půl běhání, myslím, docela úspěch.

Takže shrnuto a podtrženo, nové oblečení mě sice stálo spoustu peněz, ale už si nemusím při zavazování běžeckých bot hrát na potápěče. Tajným, ale ne nereálným cílem je zaběhnout si maraton. Ale hlavně: je mi s vámi se všemi tak dobře, že se mě jen tak nezbavíte.

A vzkaz pro všechny ostatní, kteří stále ještě váhají? Prostě běžte, bavte se a zvedněte zadek z gauče alespoň na půl hodiny denně. Vyplatí se vám to.

a_kresba