Lenka: Nedokončený extrém

Sedavá zaměstnání a nedostatek pohybu jsou prokletím doby. Proto tloustneme, proto trpíme různými civilizačními chorobami. Rozběhnout se, prostě běžet je často lákavé. Vždycky říkám: "Začni pomalu, postupně ze svižné chůze" (video). Lenka je krásným příkladem jak tě může dlouhá chůze a v jejím případě pěší turistika přivést na start jednoho z nejtěžších závodů v Česku. Její příběh je také o tom, že je dobré mít konkrétní cíl. Něco si umanout a za tím opravdu jít. A k tomu druhým dechem dodám, cíl by měl být reálný. Přečti si Lenčin obdivuhodný příběh, včetně mého hodnocení na závěr. Eda 

Další příběhy: 

Napiš mi tvůj běžecký příběh. Určitě odpovím a pokud ho zveřejním tady na blogu tak ti pošlu  běžeckou příručku Prostě běž! zdarma až domů. Můžeš ji dát třeba jako dárek. Není to nic komplikovaného. Napiš proč jsi začal/a  běhat, jak to probíhalo, jaké jsi musel/a překonat překážky  a co ti běháni dává. A nezapomeň prosím na fotky. Vše pošli mailem na eda@prostebez.cz. Díky a ať Ti to běhá! Eda

Prostě běž!

Hory volají  

Psal se rok 2020. Kamarádka nás po domluvě přihlásila na extrémní závod B7. Tak nějak jsem tušila o čem ten závod je.  Jelikož miluji výzvy, neměla jsem žádnou připomínku ba naopak, velmi jsem se na to těšila. Půl roku zpětně jsem se celé léto pohybovala v Krkonoších a nachodila mnoho kilometrů. Jako první trénink byl plán odletět s batohem do hor na Mallorku  s přespáním na divoko na trase GR221 (Ruta de Piedra seca). 

Rozběhni se z chůze s COVID19

COVID19 udeřil a najednou se začaly zavírat hranice, přišla velká omezení, žádné setkání s přáteli, veškeré tréninky pouze v našem kraji a ještě v omezeném prostoru. Většinou času po pracovní době jsem potom trávila čas na internetu nebo šila roušky. Takhle si sedím s mobilem v ruce, čtu příspěvky na FB a najednou na mě vyskočila reklama na běžecký kurz "rozběhni se s chůze za 28 dnů". Po týdnu váhání jsem se tedy přihlásila. Vyplňuji údaje, zamyslím se nad kolonkou, proč chci běhat. Napsala jsem pravdu. Začít konečně běhat a taky zlepšit svoji kondičku pro závod B7. Po chvilce mi došlo, jaká asi bude myšlenka Edy co bude číst moji přihlášku a uvidí můj cíl. Bude si klepat na čelo a řekne si, ta ženská je snad blázen. 
 
Edův komentář: Když jsem to četl nemyslel jsem si, že je Lenka blázen. Ale bylo snad poprvé, kdo si někdo dal tak těžký cíl v poměrně krátkém čase. A upřimně jsem byl zvědavý, jak to dopadne. 
 
Od 27.4.2020 jsem s velkým nadšením plnila každodenní plány. Někdy to bolelo, jindy zase pohoda. Bylo to opravdu dobré rozhodnutí. Nebyla jsem žádný běžec, přesto v létě už zaběhla indiánským během  první desítku, později  druhou, třetí i čtvrtou. K tomu jsem si tvořila turistické výzvy kolem 30km s batohem, kde jsem měla svačinu, vodu i malé drobnosti. To všechno mi stačilo na udržení kondice amatérského sportovce. 

Beskydská sedmička B7 = 101 KM s 5.387m  převýšení  

Nakonec se ukázalo, že já na tom budu na startu lépe než kamarádka, která mě tomu celému vyhecovala. Psala mi, že bych si měla najít jiného parťáka. A já stále věřila, že když je tohle její čtvrtá B7, může překonat své hranice.  Nic mi  jiného mi nezbývalo, než doufat, že se to zlepší, atmosféra jí odbourá divné myšlenky. Nestalo se. Na prvním kopci už jsem čekala kdy mě dojde. Došla, vydýchaly jsme se a dál   pokračujeme  s čelovkami. Druhý kopec nebyl o nic lepší, měla pocit na zvracení a hlásí mi konec. V tu chvíli začal můj mentální boj. Mám pokračovat? Mám dost sil, ale kamarádka na tom není zdravotně nejlépe. Místo abychom se motivovaly fungovalo to spíše obráceně.  Neustále  jsem tedy počítala kilometry i čas do cíle, kdybych se opravdu rozhodla sama to dojít do cíle.
 
Čas se ale krátil a člověku psychicky nedodá, když jsem viděla vlak čelovek co nás předhání. Někdy kolem půlnoci 6 hodin po startu  píši  jiné  běžkyní z Prostě běž!, že končíme. Společně jsme celou situaci probrali a nakonec jsme se dohodli, že zpomalíme a že dáme alespoň dílčí cíl k Lysé hoře.  Tam jsme vzdali.  Zdraví obou závodnic bylo přednější. Daly jsme čtyři vrcholy a 40km a strávili jsme celou noc v horách.  Jen ten cíl nebyl  zdolán. Jedno přísloví říká: 
 
"Vrátit se z hory bez dosažení vrcholu znamená sice porážku, ale také je to především šance vrátit se."  
S odstupem myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, druhou noc bych šla zřejmě osamocena s velkou únavou. Upřimně jsem na sebe hrdá, co všechno jsem dokázala za jednu jedinou noc jak po psychické stránce tak i té fyzické.
 
Lenka 
lenka_H

Edův komentář: Jedno je jisté. Lenka je bojovnice. Ale je tady několik "ale" 

  • Snažím se to opakovat stále a pořád. Navyšuj kilometry pomalu a postupně. Ptal jsem se Lenky kolik měla naběháno nachozeno před startem B7. Odepsala 800 Km od jara. Je to úctyhodné číslo, ale třeba když někdo chce běžet maraton, tak se uvádí, že by člověk měl mít za půl roku před ním naběháno 600-1000 km. Odvíjí se to samozřejmě podle věku a předchozí fyzické kondice. Maraton 42 km po rovině uvádím jako příklad a srovnání se extrémním závodem 101 Km s převýšením 5,5 km. Takže jen toto srovnání od stolu ukazuje, že Lenka na takový závod neměla natrénováno.  
  • Turistika a trailový běh mají bezesporu společnou přírodu a často i trasu, ale je to úplně jiný sport, který si vyžaduje jinou přípravu. Začínat s tréninkem běhu jen půl roku před jedním z nejtěžších trailových závodů u nás je prostě málo. 
  • Týmové závody mají své kouzlo, protože se parťáci můžou podržet, vzájemně se podporovat. Měli by ale také byť třeba distančně absolvovat společnou přípravu a třeba si i zkušebně zaběhnou nějaký kratší závod nebo alespoň test. V tomto případě bych třeba zvolil společný noční trailový přeběh. Tým se stmelí "naučí" se běžet v týmu a možná indentifikuje problémové situace a s nimi se pak v ostrém závodě lépe vyrovná.  
neposr_1
 

Další příběhy