Saša: Běh, moje neodmyslitelná součást

Odmítala se smířit s tím, že po padesátce zůstane neforemná a tlustá. Dnes jí září oči, když si může vybírat nové běžecké oblečení. U prvního půlmaratonu nezůstalo, na delších tratích Saše naopak vyhovuje, že si může jen tak sama a se sluchátky běžet.

Staň se členem běžeckého klubu Prostě běž!
Přečti si více příběhů v nové knížce 112 běžeckých tipů

obalka_112_min

Jak vypadal můj život dřív? Každodenní vstávání bývalo spojené s kávou a vydatnou snídaní, nejlépe u televize nebo u počítače. A sport mi sloužil spíš jako hubnoucí nástroj. Běhávala jsem sice už jako puberťačka, ale jen když mi přibyl nějaký ten faldík. Jakmile zmizel, s během byl konec.

Tohle probíhalo prakticky celý můj život – přibírání a hubnutí. Nic jiného mi běh nikdy nedával.

V jednu dobu mezi mé koníčky patřila také posilovna. Nejvíce mě zaujal běhací pás, bavilo mě různě nastavovat zátěž a rychlost. Vydrželo mi to asi dva roky. Po seznámení se s manželem šel veškerý sport na léta stranou. A tak mi život v manželství mimo krásných a spokojených let přinesl i kila navíc.

Zkouším držet několik „zaručených diet“, někdy se sice dostavil malý výsledek, ale nevydržel příliš dlouho. Sem tam vyrážím s kamarádkami na túry s hůlkami, takzvaný nordic walking.

Poslední roky mi nebylo v mém těle dobře, stydím se na koupališti, ve zkušebních kabinkách se mi chce brečet. Už jsem to pomalu vzdala a říkala si: „Holka zlatá, mladší už nebudeš, za chvíli ti bude padesát, tak prostě už budeš tlustá a neforemná.“

1637072098936

Půlmaraton první, ne poslední

A pak tak jednou roluji na Facebooku, kde na mě vykoukl Edův kurz „Rozběhni se z chůze za 28 dní“. Bylo to jak blesk z čistého nebe. Tisknu si plán a netrpělivě čekám, až to vypukne. Nejradši bych bývala začala hned, ale počkám na ostatní. Začínám jako Zářivka 2020!

Hltám Edova videa a brouzdám facebookovou skupinkou. Byla jsem nadšená z příspěvků ostatních a každý den se těšila na další trénink. Dodržím poctivě i ten první den, kdy jsem se pomalu déle oblékala, než pak trénovala. Plán byl završen Cooperovým testem, kde mi vyšlo, že nejsem až tak špatná.

Dále se nabízel plán na pět nebo na deset km, ale já nejsem tak úplně dodržovací typ, tak si trénuji podle sebe. Ráno místo vydatné snídaně oblékám sportovní oblečení a pravidelně vybíhám. Objevuji virtuální běhy, Teribaera, Adventní běhání a aktivně sbírám medaile. Ač jsem si myslela, že nejsem soutěživá, motivují mě různé výzvy v Garminu nebo ve skupince na Facebooku. Nejvíc mě baví takové ty „sběračské“, v nichž se po určitou dobu sbírají kilometry, které si pak mohu porovnat s ostatními. A když zrovna nejsou žádné výzvy, stačí juknout do skupinky „Prostě běž“. Motivuje mě, že už se ostatní zvedli ze židle a šli si zaběhat. Nejsem přece žádná bábovka a musím jít také.

Běh se stal mou láskou a vášní. Mám ráda ten pocit po doběhu, když se protáhnu a vysprchuji.

Přidávala jsem postupně na kilometrech a za každého počasí vybíhala. Jak říká Eda, není na běhání špatné počasí, je jen špatně oblečený běžec. A tak vybíhám v dešti, vedru, sněhu, mlhách, větru…

Jednou takhle v prosinci se mi běželo úplně krásně. Mám svou trať, kterou mohu prodlužovat o cesty za různé závory nebo zatáčky, a ten den jsem běžela i za ty, které mě obyčejně otočily směrem domů. Na sedmnáctém kilometru už vím, že stačí jen kousek… a bude to můj první půlmaraton! Páni, nepamatuju si, kolik přesně má kilometrů, tak radši běžím ještě něco nad dvaadvacet, aby to byla jistota.

Půlmaraton, můj sen, můj cíl, který jsem si radši nechávala pro sebe a bála se, že na to nemám, byl pokořen! Po doběhu jsem sice byla šťastná jak blecha, ale říkám si jednou a dost. Splnil se mi sen, v nějž jsem v září při svém začátku ani nedoufala.

Jeden běžec mi na to ovšem napsal: „Nevěř tomu, budeš si ho chtít zkusit znovu a krátké tratě ti přestanou stačit.“ Tehdy jsem se tomu zasmála, ale měl pravdu! Nakonec mám radši delší trasy, minimálně deset kilometrů. Nasadím sluchátka a běžím, nepotřebuji spoluběžce, běžím si sama. Jak rychle a jak dlouho chci. Tak mi to vyhovuje.

sasa1

Změna šatníku

Běhání se stalo neodmyslitelnou součástí mého života, i když mi ho na nějaký čas přerušil covid-19. Měla jsem měsíční výpadek a bála se, že už se nedostanu zpátky do formy. Naštěstí tomu tak nebylo a koncem ledna jsem zase pomalu začala.

Běhací věci jsem si s sebou vzala i na dovolenou do Egypta, neodradilo mě ani to, že si ostatní ťukali na čelo. Ráno před snídaní běh podél moře v písčitých cestách proti větru byl dobrým tréninkem.

Další meta? Závody. Takové ty doopravdické – s výstřelem, daným startem a cílem a s hromadou ostatních běžců. Co na nich všichni mají?

Proč jít na závody, když vím, že nevyhraji? Když jsem četla různé nadšené příspěvky lidí ze skupinky, nedalo mi to a zaplatila jsem si své první startovné: Ústecký půlmaraton! Zvládla jsem to a užila jsem si to! Nezapomenutelný zážitek a zároveň nejlepší čas, co jsem doposud měla. Pyšná, šťastná s medailí na krku.

Díky běhu se změnil i můj šatník. Zaprvé, za rok v běhu nějaké to kilo dole, takže mi vše bylo velké. A zadruhé, oči mi září při výběru běžeckého oblečení, elasťáků, funkčních triček a hlavně bot, ve kterých se potřebuji cítit jak v pokojíčku. Načetla jsem si spoustu rad a recenzí od zkušených běžců, díky čemuž znám značky, které mi dřív byly cizí.

A tak jsem si jedny takové opěvované botky taky pořídila. Připadaly mi pohodlné, ale už jsem v tu dobu běhala delší tratě, což se začalo projevovat na mých prstech a nehtech. Jsou úplně modré a na nich mi narostly nevzhledné paznehty. Když doběhnu domů s krvavou ponožkou, začínám ten problém řešit v naší skupince „Prostě běž“. Tam mi bylo vše vysvětleno. Do té doby mi žádný nadměrek nic neříkal. Šlo se pro nové boty.

Co mi teda běh vzal, jsou hezké nehty u nohou, ale nevyrovná se to tomu, co všechno mi dal a dává. Chvíle pro sebe s pěknou hudbou, pocit, že ještě něco dokážu. Nestydím se na koupališti a ve zkušebních kabinkách bývám většinou spokojená.

Jaké mám další cíle? Sem tam si zlepšit čas na pětce nebo na desítce. A pak? Ještě jeden sen mám, ale ten se bojím i vyslovit…