Vojta: Rok v běhu s Edou

Na Vojtu Lásku, dnes narazíte na běžecké akci nejenom v Praze doslova vždycky. Je v tom dobrém slova smyslu ukecaný a oživuje jakýkoliv společný výběh. Jeho běžecký příběh je inspirativní. Sám tvrdí, že mu běhání pomohlo ke změně postavy ale změnilo ho jako člověka. Tady je jeho běžecké vyprávění:

Jak to viděl Vojta po roce běhání? Sám o tom píše:

Běh se stal součástí mého života a už si nedovedu představit, že bych neběhal. Díky běhu jsem potkal spoustu úžasných lidí a zažil spoustu krásných chvil. Díky běhu jsem jiný člověk, než jsem byl před rokem – a nejen díky ztrátě 20 kg. Už to bude více něž rok, co jsem se díky Edovi rozběhl a jsem mu za to vděčný.

Ambiciózní cíl

Vlastně nedělám nic neobyčejného, jen prostě běhám. Běh mi přináší radost, ať už jen z pohody na společných výbězích, tak i z překonávání sama sebe, když na závodě posunu svůj osobní rekord.

Michal Run-165

Velkým cílem byl půlmaraton. I když už jsem zaběhl větší vzdálenost, tak cíl zněl jasně, zaběhnout 21.0975 km ve stabilním tempu a v celku. Cíl je fajn věc, ale člověk by vždy měl poslouchat primárně svoje tělo a v případě potřeby i původně vysněnou metu upravit. Můžou přijít komplikace, ať už zdravotní nebo jiné a pak je dobré si uvědomit své limity a nesnažit se to „urvat“ za každou cenu.

Na druhou stranu, ale může nastat i opačná situace a třeba zjistíte, že vlastně máte na víc. Moje parťačka, s kterou jsme začali trénovat, se rozhodla trénink přerušit a jsem na ni hrdý, že se tak rozhodla. Teď začíná s novým tréninkem a já věřím, že tu půlku taky hravě zvládne.

U mne byla situace opačná, trénink šel dobře a já si uvědomil, že můj cíl už pro mne není dostatečně motivující. Cíl by měl být sice reálný a splnitelný, ale zároveň by měl být trochu ambiciózní, aby člověka hecoval k jeho splnění. Zaběhnout půlku v kuse a na pohodu už mi nestačilo. Rozhodl jsem se tedy cíl změnit: půlka pod 2 hodiny. Pro někoho to není nic závratného, ale pro mne to byla výzva. Trénink jsem tomu uzpůsobil a ač to ne vždy šlo lehce a bez komplikací, tak se mi mé nové mety povedlo dosáhnout, a navíc i s vědomím, že mám ještě rezervu. Na reportáž ze závodu se můžete podívat na YouTube Prostě běž.

Závod vyšel naprosto perfektně a měl jsem z něj samozřejmě radost. Větší radost jsem však měl díky tomu, že jsem si splnil mnou nastavený cíl a sám sobě dokázal, že na to mám. Občas sám k sobě bývám příliš kritický a moc si nepřipouštím chválu. Jak jsem psal, nedělám nic výjimečného a ani mi nepřijde, že bych sám byl čímkoliv výjimečný.

Však předtím jsem sám sebe notně zanedbával, až jsem to dotáhl na 120 kg. Teď běhám, díky čemuž hubnu a díky hubnutí běhám o něco rychleji. Nic víc, nic míň. Až onen splněný cíl byl pro mne okamžikem, kdy jsem si poprvé za celý rok běhání připustil, že jsem na sebe hrdý. Není to vůbec o zaběhnutém čase, ale o tom, že jsem překonal sám sebe. A ta hrdost ve mne zůstává a díky ní se cítím lépe než kdy dřív. Ano, možná někdy o té mé půlce mluvím až moc (což už mi i bylo vyčteno), ale vlastně vůbec nejde o ten závod, ale o to, že mám důvod být kvůli něčemu na sebe hrdý, a to mi přináší radost.

Rostu. Jako běžec, ale i jako člověk

Ještě jednou to zopakuji: díky běhu jsem jiný člověk. Cítím se lépe, sám sebe vidím v novém světle, mám se víc rád a díky tomu cítím, že rostu. Nejen, jako běžec, ale jako člověk. Zároveň vím, že jsem zdaleka ještě neskončil. Že jsou věci, které chci v životě změnit nebo dělat jinak a zároveň si to i užívat. Tady platí to staré dobré, že i cesta může být cíl. Obrovské díky patří Edovi, celé komunitě Prostě Běž!, Advenťákům a vlastně všem, kteří se mnou mají trpělivost a berou mne takového, jaký jsem.

Michal Run-142

No a co ten další rok? Ten bude sakra běžecky nabitý! Za chvilku začíná ČEZ Run Tour, kterou plánuji zaběhnout celou. Další půlmaraton v Nymburku a věřím, že nebude tenhle rok poslední. Čeká mne Vltava Run, Morava Run a spousta dalších akcí. Kamarádka mi minulý týden představila krásu krátkých trailových závodů a ač se spíš považuji za vytrvalce, tak ty krátké a rychlejší tratě mají taky něco do sebe.

Aktuálně neběhám podle žádného plánu, protože začala sezóna a prakticky každý týden se něco děje. Díky absenci plánu si i naopak mohu užívat víc pohodových společných výběhů v týdnu a běhat víc na pocit. Úterky běháme s Prostě Běž! ve Stromovce (Ahoj Jani!), středy patří Advenťáckým běhům na snídani; ve čtvrtek běh ve Hvězdě a následně koupačka – v zatím – ledové vodě; a pátky to samé, ale v Braníku. Včera mi Garmin hlásil, že mám splněno 300 km, tak jsem zvědav, kolik jich bude na konci roku. No a pokud to bude letos dobře běhat, tak si v roce 2023 zkusím zaběhnout celých 42.195 km, tedy maraton.

A co bych radil těm kteří začínají?

Začátky budou těžké, klidně si u toho zanadávejte, ale pokud vydržíte, tak pomalu a postupně zjistíte, že to jde. Budete mít podporu mezi sebou, tak i od nás, všichni vám držíme palce, protože naše začátky byly úplně stejné. Záměrně jsem o svých začátcích nepsal tady, protože si o nich můžete přečíst ve zbrusu nové knížce od Edy a Evy, 112 běžeckých tipů.

Ať vám to běhá a těším se na trati. Kecky nazout a Prostě běž! Vojta