Milča: Smrt mě motivovala běžet

Milča Koubová (59) chce v den svých 60 běžet svůj 60 půlmaraton. Jako absolutní nesportovec objevila běh až v 56 letech. Dodnes si píše konzervativní tréninkové deníky. Stravu si nehlídá, vůbec se neomezuje, protože ví, že to vyběhá. Jo a někteří ji známe pod přezdívkou “Surikata”.

Příběh popsaný 4. října 2019

Začít běhat v 56 a uběhnout hned 3 půlmaratony je možné. S motivací jde všechno a v jakémkoliv věku. Bohužel někdy tou motivací nejsou jen "triviální" problémy, jako nadváha nebo slabá fyzička. Na začátku běhání Milči z dubnového kurzu byla smrt. Její příběh je silný a nemůže mít šťastný konec. Myslím ale, že jí běh otevřel nový dosud nepoznaný rozměr někdy drsného života.

Prostě běháme a pomáháme

IMG_2202 (1)

Tréninkové plány - kurz zdarma
Monika: Rozběhla se znovu po rakovině
Adéla: Za problémy s běháním mohlo srdce
Adam: Běhej Lesy byl můj cíl
Jana: Rozběhla se z chůze (-30kg)
Michaela: 40kg šlo dolů
Petra: Utíkám od dětí a manžela
Alena: Nevlezla se do šatů a začala běhat
Lukáš: Šílený a hrdý běžec
Mirka: Díky běhu neřeším blbosti
Petra: Začala kvůli plochému břichu
Marcela: Skvěle spím a zhubla jsem 8kg

Milča: Je mi 56 let a uběhla jsem třikrát půlmaraton

Milý Edo, jmenuji se Milča, jsem Dubňáček (dubnový kurz), je mi 56 let a uběhla jsem třikrát půlmaraton. Otázka nezní jak, ale proč?

Teď v říjnu je to přesně půl roku, co jsem poprvé zavázala tkaničky u bot a vyběhla podle plánu Rozběhni se z chůze za 28 dnů. S obrovským zármutkem v srdci a slzami v očích. Pár dní před tím zemřela tragicky při autonehodě dcera mé kamarádky. Bylo jí 14 let. Každý máme nějaký důvod jak začít rok. Já se těšila na jaro. U nás v horách přichází později a tak se těším na každou kytičku, broučka opravdu dychtivě a s velkou radostí.

Letos bylo všechno jinak

Celé dny jsem probrečela, mám o něco starší dcerku, neumím si představit, čím si musela projít rodina Kačenky. Ty emoce, bolest a zoufalství se nedají popsat, denně jsem chodila plnit plán, ale nebylo hodiny abych na ni nemyslela, osázela jsem v lukách pařez a denně chodila zalévat...ano to byl ten motor, vyběhat a vychodit ten žal a bolest.

Rozhodnutí běžet závod

Ani ne po 14-ti dnech kurzu jsem se rozhodla, že poběžím závod místo Kačky, která v její rodné Staré pace už běhat nemohla. Byla to troufalost, ale já cítila, že musím. 21.dubna jsem postavila na start 2km Staropackého krosu. Pro mě tehdy byla nepředstavitelná vzdálenost. Doběhla jsem poslední ale doběhla a poprvé pocítila to šimrání kolem žaludku, z trémy, z té atmosféry kolem, z vítězství sama nad sebou...

Zaběhni si závod

Velká změna a lak na nehty

Od té doby se změnilo úplně všechno, Edo, otočil jsi mi život o 180 stupňů, moc ráda vzpomínám na všechny ty večery, kdy člověk uléhá s tím, kudy já zítra poběžím, uběhnu kilometr, dám tři, a co pět, ježíši Cooper se blíží. Dnes je úsměvné i to, že jsem měla zasekaný telefon fotkama a nedokázala si do něho stáhnout aplikaci na měření, tak jsem jezdila předem na kole a podle tachometru si na silnice dělala značky lakem na nehty aby mi to déšť nesmyl.

Coopera jsem dala malinko přes 2 km a za odměnu jsem si koupila pořádné běžecké hodinky, ale hlavně jsem se rozhodla jít dál. Pokračovat v plánu 5km na pohodu.

Běhání mi dávalo čím dál více radosti

Poznávala jsem po několika letech bydlení na vesnici okolí jinak, než jenom z auta. Všechny ty polňačky, lesíky, louky, zkratky do vesnic okolo Dolní Branné. K tomu celá ta naše běžecká rodinka "Dubňáčků" v čele s Janou Březinovou, která srší energií. Musím ale napsat, že často ta 5tka na pohodu nebyla. Zjistila jsem , že sprinty a zrychlování nejsou nic pro mě. Ale dopředu mě hnala zvědavost, kolik uběhnu. Takže už 24. května jsem místo 5tky uběhla celých 7km. Na jednu stranu překvapení, ale znovu jsem se přesvědčila, že důležitější než rychlost je správné tempo a dýchání.

Desítka a myšlenky na půlmaraton

Mé rozhodnutí pokračovat a jít na 10KM km bylo jasné. Ale už to nebylo podle plánu 10KM s Edou na pohodu. Procenta a zrychlování opravdu nejsou má parketa. Začala jsem si od června běhat podle sebe a ze zvědavosti , kam vede tamta cesta a nebo kudy doběhnu až odbočím tady a ne tam. Trasy po okolí byly delší a delší. Za červen jsem naběhala 115km. Nejdelší výběhy byly 16,6 a dokonce 18km. A to se mi hlavou začaly honit myšlenky na půlmaraton. Tak nějak přirozeně jsem si říkala, že kdyby se mi dobře dýchalo , kdyby mě nechytl déšť.... Mezitím jsem v mé kategorii vyhrála první závod na 5KM. Vítězství to bylo jednoduché. Do mé věkové té kategorie nikdo další nepřihlásil.

Běhala jsem méně často, ale dál

Přišly prázdniny, neběhala jsem tak často ale za to delší tratě, skoro všechno 10km a víc. Koncem července mě má zvědavost přivedla k prvnímu půlmaratonu. Na obvyklé trase jsem odbočila do vesnice, kterou jsem v životě neprojela ani na kole a kochala se tak dlouho až jsem doběhla k domovu, kde mi do půlmaratonu chyběly 3 km a nebyl žádný důvod je neuběhnout. Proběhla jsem vesnici pod náma a bylo to doma. Můj první půlmaraton. nechápala jsem to. Neměla jsem sebou nic. Ani pití ani cukr. Nic mě nebolelo a všechno jsem udýchala po třech měsících běhu. Ta 25 dnů jsem si zopakovala a za dalších 25 dnů potřetí...

Nikdy není pozdě a na Kačenku nezapomenu nikdy

Edo někdy lituji, že mě to běhání potkalo tak pozdě. Ale ale na druhou stranu, co je pozdě? Někdo nemůže běhat vůbec, někdo běhá s omezením. Já kromě bolestí kolem holení ze začátku jsem naštěstí neměla nic. Když to čtu na Facebooku, jak holky bojují s nemocemi, zraněními a jinými překážkami, tak si říkám, jaké mám vlastně štěstí.

Na Kačenku nezapomenu nikdy. Všechny mé závody běhám za ni, smutek je menší a bolí to pořád, jsou chvíle, kdy vím že je na závodech se mnou. Několik lidí jsem motivovala k tomu, že se rozběhali a to je ta největší odměna. Vím určitě, že pokud mi zdraví dovolí, běhat nepřestanu. I má rodina pochopila, že jsem se v něčem našla a že v tom jsem dobrá a podporují mě. Ztratila jsem 6 kilo, blbou náladu a cholesterol v krvi, získala lepší fyzickou kondici, spoustu přátel a štěstí ...

Prostě běhejte!

Přála bych všem, aby našli smysl života, aby našli životní rovnováhu, kamarády a pohodu, protože díky běhu já osobně se se vším špatným co mě potkalo , vyrovnávám mnohem líp....

Edo a běhny moje , děkuji vám všem, PROSTĚ BĚŽ! Milča

P.S. Velkým parťákem mi byl můj Rex,odběhal se mnou všechny tratě do 10km,dokonce dal i zech 18km v květnu, je to pašák...